|
PERNÍKÁŘSKÁ POHÁDKAProč jsou chaloupky v horách jako malovanéTam, kde je za bílého dne les nejčernější, bývá uprostřed toho lesa za měsíčního úplňku palouk nejkrásnější. Právě sem si postavila svou chaloupku perníková ježibaba. Chaloupka stojí na kuří noze. Kdo chce dovnitř, musí ji požádat: Chaloupko, otoč se ke mně předem a k lesu zadem. Kuří noha přešlápne a chaloupka se k němu otočí dveřmi. Tak má ježibaba postaráno, aby k ní nezvaní hosté nechodili pro perníček. Sama vychází z chaloupky s perníkem v nůši a v čase jarmarků a poutí prodává lidem perníková srdce, husary i koníky, všechno zboží vonné devaterým kořením a malované, jako by se na ně barvami podepsala nebeská duha. Zboží jde dobře na odbyt, vždyť je medem lesních včel slazené, měsíčním svitem dopékané a snad má i čaromoc přikouzlit lidem to, po čem jejich srdce touží. Ježibaba chodívá s nůší perníků po poutích sama, svou dceru nechává doma. Mohlo by se děvčeti mezi lidmi zalíbit a v perníkové chaloupce v černém lese by jí samotné bylo teskno. Tak i toho dne, kdy se bába chystala do Křižlic na první jarní pouť, přikázala děvčeti: Budeš tlouct v hmoždíři perníkové koření, a kdybys chtěla ven, půjdeš do hájů sbírat blahodějné bejlí. Inu, v čase prvních jarních poutí má i příroda své hojivé síly nejmocnější. Bába ještě přikázala hlídacímu kocourovi, aby svítil bdělýma očima na všechno, co se v chaloupce bude dít a nezdřímnul kocouřím spaním na peci. Když se za ježibabou otočila chaloupka dveřmi k lesu, vzalo děvče s sebou košík na léčivé bejlí, nožík a šátek přes hlavu a vytáhlo se zadním vchodem do hájů. Nepospíchalo sbírat plicník, ani petrklíč, ani Panenky Marie líčko účinné proti dušnosti a kašli. Zato přibíralo do košíku fialku, ladonku a sedmikrásku i hadí mlíčí, ba i pupava tam svítila jako divoká hvězda. Když bylo toho kvítí devatero, uvilo děvče věneček a pustilo jej po potoce s takovým přikázáním: ........................... Celé pohádky si můžete přečíst na zastaveních Pohádkové stezky. 
|
