Pohádková stezka Malou Úpou
aneb Putování Malou Úpou za Krkonošskými pohádkami Marie Kubátové







KOŠÍKÁŘSKÁ POHÁDKA

Kde se vzalo na horách vodníkovo řemeslo

Za časů prababičky se nechodilo s maroděním za doktorem, to až když měl jeden duši na jazyku. Na obyčejné nemoce měla prababička doma boží apatyku. Co ke kurýrování marodů potřebovala, rostlo po lukách a v háji. Prababička sbírala a sušila léčivé bejlí a svou lékárnu měla rozvěšenu v plátěných pytlíčcích okolo kamen. Jednou šla z háje a tu vidí, pěšinou se hrabe stařeček a nese košíky. Dědek se zdál suchý jako chroust, ba jako povříslo. Kdyby od hor zafoukalo, odnese ho vítr, myslela si prababička. A skoro se zamrzela na jeho přátelstvo, že nechá dědouška, aby se takhle motal sám, vždyť sotva drží pohromadě. Svědomí jí nedalo a tak se zeptala, cože mu schází. Ale dědek nic, jen hubu otevíral a lapal po dechu jak ryba na suchu.

Prababička se nerozmýšlela, hodila si dědka i s jeho košíky na záda a složila ho doma do pelechu. Neptala se už nic a hned mu podala hrnek léčivého bzinčí, aby si svlažil hrdlo. Dědek sebou mrsknul, chňapl po hrnku a pil, jen to v něm žblabuňkovalo. A znovu natáhl ruku s. prázdným hrnkem, že by si dal ještě. Inu, musel být vyprahlý, vždyť sušinka jen šusti1. Když ale do sebe obrátil třetí hrnek, zdálo. se prababiGce, že dědek přibývá, jako by se nafukoval splasklý měchýř. Po pátém hrnku už spokojeně dědek zaprskal a s povděkem povídal: Prachsumec puškvorec, hospodyně, to jste mě postavila na nohy. Sám bych se tím suchem dál nedopláskal!

Prababička nad takovým poděkováním zahrozila ukazováčkem: Dědo, takhle se neříká zaplaťpánbu!

...........................

Celé pohádky si můžete přečíst na zastaveních Pohádkové stezky.