|
SYREČKÁŘSKÁ POHÁDKAO homolkách, hořčáku a sojčím pírkuVysoko v horách, kde silou větrů i borovice klekají do trávy a kde tu trávu nesetou a nekosenou jmenují po kraji vlků vlčina, postavili si boudu pradědeček s prababičkou. Pradědeček koupil dole v kraji na jarmarku kosu, prababičce vyrobil hrábě, aby trávu okolo jejich boudy nečesal jen vítr. Pak už to nebyla tráva vlčina, ale byla to jejich louka. Trávu kosili, sušili seno pro krávu, kráva dala mléko, z mléka měli máslo, podmáslí i tvaroh a z tvarohu syrečky. A právě na těch syrečkách založil pradědeček svou živnost i slávu. Slyšeli jste o zázračném syrečku hořčáku? To byl syreček ze všech syrečků nejsyrečkovatější a nejpeprnější. Komu nesloužil žaludek jaksepatří, toho vykurýroval pradědečkův hořčák. Z chalup, rozsetých po kopcích jak ptačí hnízda, bylo k doktorovi daleko. A tak chodili marodi, hlavně po poutích a posvíceních, po svatbách a na podzim, kdy byl na marodění čas, k pradědečkovi pro syreček hořčák. Však to byl syreček nad syrečky a dal pradědečkovi mnoho práce i špekulace. Než je hořčák, musejí být tvarohové homolky. Prababička topila v kamnech a nad těmi kamny pořídil pradědeček bidýlka, na bidýlka síta s homolkami a tam ty homolky sušili do zásoby. V létě, když počasí přálo, sušil pradědeček homolky na sítech pod přístřeškem chalupy. Sušil homolky, obhlížel jak schnou, a vždycky u nich postál venku a hlídal, aby mu do nich ptáci neklovali. ........................... Celé pohádky si můžete přečíst na zastaveních Pohádkové stezky. 
|
